Vzhledem k tomu, že, jak sme Vás informovali podnikáme v Thajsku kromě
ztracení se v Bangkoku a válení na pláži i pochod hluboku do jungle,
přesněji na nejvyšší horu Thajska (Doi Inthanon 2,565 m.n.m.), rozhodli
jsme se simulovat, zdali je to možné ujít a přežít. Proto jsme vymysleli
výlet do Rokytnice a pochod po hřebenech kopců. Bohužel se nezúčastnila
celá naše skupina Thaicrew, ale pouze polovina, a to já a Mojžák. Barák
nemohl z důvodu hlídání a Buber kvůli šrocení se něčeho, čemu stejně
nikdo nerozumí, whatever. Celá akce trvala od pátku, který byl ještě
okořeněn zastávkou na festivalu Otvírák, kde jsme potkali nějaký Kabáty
nebo co. Každopádně výlet samotný proběhl v sobotu, trasa byla
naplánována Mojžíšem starším a to následovně: Lanovkou na horní domky,
rozcestník Horní ručičky, Zadní plech, Krakonošova snídaně, Vosecká
bouda (oběd), cesta po stezce pro mě nepochopitelného česko-polského
přátelství na Violík, přes Sněžné jámy na Labskou boudu (moc pěkná),
kolem bunkrů Řapíků na Mohylu Hanče a Vrbaty (let they rest in peace),
Růžinčina zahrádka, Dvoračky a pěkně z kopce dolů do Rokytnice.
Celkově sme ušli 24,76 km průměrnou rychlostí lehce přesahující pět
kilometrů za hodinu. Aby jsme simulovali teplotu a vlhkost v thajském
pralese, šli jsme celou dobu v těsně utažených pláštěnkách a
potápěčských brýlích. Kupodivu jsme to celé přežili bez jediného
puchýře. Celé jsme to večer nádherně oslavili litránkem citruse a
zaslouženým odpočinkem. Mimochodem máme dvě a půl přehršle pěkných
fotek, které sem jeho Mojžíš snad dodá.





